Úvod - Gudrunino okénko praktickych rad (1)

Milé dámy, 

vítejte v Gudrunině okénku praktických rad do života. Od dětských let trpím frustrací z většiny českých žen. Silné podezření z původu tohoto traumatu směřuje k mé matce. 

Ano matka! To ona způsobila moji naprostou averzi k ženám co “nechtěj” nebo “herdek co vlastně?!”, být ženou femme-fatale krásnou, takovou co z ní budou muži šílet a ženy ji nenávidět a ty chytřejší se od ní něco přiučí. 

Příklad mojí matky. V dobách těžkého totáče, kdy vrchol péče o pleť byl mandlový krém Maryna v kulaté červenobílé krabičce a modrá indulona. Samozřejmě když se poštěstilo - ó jaký luxus - Nivea. 

Vlasy se spláchly březovým šamponem ve skleněné lahvičce a byl klid. Moje matka (ano, už se mi zvyšuje tepová frekvence) dostávala ze západu hordy luxusní kosmetiky Dior, YSL (dodnes si pamatuji jejich designové obaly, dnes pravděpodobně vintage. Paletky očních stínu, parfémy a nádherné laky na nehty... 

Nádech, výdech... NIKDY, NIKDY JE NEPOUŽILA!!! Proč? Mami? Měla na to speciální šuplík, byl to ten umístěny úplně nejvýš, abych na to nedosáhla. Smůla. Přisunutí židle pomohlo překonat tuhle překážku. 

A tady někde to začíná. Vrchol blaha. Hrabat se v různých krabičkách, zkoušet oční stíny, rtěnky, laky. Luxusní obaly se zlatými aplikacemi vyrobené jen pro ženy - královny. Ten zvláštní opar co se nad tím vznášel, opar tajemna, neprozkoumané ženskosti. 

Moje dětská fantazie pracuje na plně obrátky, na nohou matčiny podpatky (které nenosila), v uších masivní zlaté náušnice (které jí věnovala kamarádka a jí se zdaly "jak pro kurvu"), omotaná záclonou a na hlavě přišpendlený šátek, co měl simulovat dlouhé vlasy, možná závoj. Nalakované nehty, rtěnka, oční stíny, parfém. Pár briliantových prstýnků... Víla, modelka, Iveta Bartošová - tenkrát děsná kočka v pořadu Vlaštovka...

BUM! PRÁSK! Rachot klíčů v zámku. Matka vchází, bouchne dveřmi. Řev: “Co je to za smrad?!” Já šok, tušící nevyhnutelně průser. Paletky v dezolátním stavu, rtěnka na padrť, tím jak jsem ji zavřela vysunutou. Lak na nehty vyschlý, parfém půl láhve v prdeli, rozhrabané skříně. Mezi tím bordelem se válí šperky po prababičce a lítá pes. Matka záchvat, rve mi záclonu z hlavy, pes s kňučením zalít do kouta. Drhne mi obličej a ječí. 

Pak ječí ještě víc, protože zjistila, že nemá odlakovač na nehty. Situaci zachrání otec, který po příchodu z práce vytahuje ředidlo. Ano, trauma z matky, jejíž vrchol kreativity a módní invence jsou batikované sukně, dřevěné korále a nějaké hnusné, “hlavně pohodlné” boty. 

A tady to všechno začíná. Revolta. Cyklus tahání záclon, šminek, laku na nehty a stálého zdokonalování pokračuje. Zatímco já se pokusem a omylem naučila ve věku 7 let používat cover stick od Max Factor, ONA stále používala to ředidlo. Chápete?!!! Tenkrát se to ve mně zlomilo. 

Až vyrostu nebudu jako moje matka, co svoji přirozenou krásu utopila v hnusohábitech, hrubě pletených svetrech a naprosto nejpříšernějším účesu všech dob - zběsile kudrnatou trvalou na dlouhých vlasech s ofinou! Takže to byl vlastně Jagr účes, jen v mnohem větším a brutálnějším provedení (tuším, že někteří členové metalových skupin jako Manowar je mají dodnes). 

Ano, můj otec byl metalák. Zde je možná vysvětlení, proč se matka k tak zoufalému činu odhodlala. Nešlo jen o hadry, ale i postoj, který k sobě zaujímala: "Copak můžu, když furt tahám tašky s nákupem, lezu v práci po štaflích a matlám se v barvách?” Byla aranžérka oděvů!!! Jaká to ironie. Nebo: “Copak si mužů na chvilku sednout a dát si nohy na stůl, když musím...”, atd., atd. 

Takže si nikdy nepřipadala krásná (i když byla), nikdy si nedala nohy na stůl a nikdy neuměla odpočívat. Čímž jí zároveň děkuji, protože - díky Bohu - jsem naprosto pravý opak. S rudě nalakovanými nehty svírající cigaretu, sklenici vína a nohama v jehlových podpatcích na stole vám oznamuji, že Gudrunino okénko praktických rad se právě otevírá.